Ač se vývoj v oblasti alternativních pohonů žene kupředu mílovými kroky, stále se zdá, že cíle, které vytyčila Evropská komise jsou nedosažitelné. V současném návrhu by emise produkované v rámci Evropské komise měly klesnout o 30 % do roku 2030 a to oproti hodnotám roku 2021. technologie jdou kvalitou stále kupředu, ale infrastruktura, která je potřebná k bezproblému provozu vozidel, je v celé Evropě stále nedostatečná. Právě probíhají po celém kontinentu projekty na rozvoj této infrastruktury – ať už se jedná o dobíjecí stanice pro elektromobily nebo plnící stanice CNG – ale ta je stále ještě v zárodku v porovnání s úrovní, na které by měla být pro splnění cílů EK (České noviny, 2017).

Emise skleníkových plynů (včetně mezinárodní letecké dopravy, nepřímého CO2 a kromě LULUCF) EU-28, 1990 – 2015

Počet vozidel na alternativní pohon

V České republice je v současné době registrováno 18 110 vozů na CNG s možností dotankovat na 19 plnicích stanicích (Hybrid, 2017) a 1 200 elektrovozidel s infrastrukturou 300 dobíjecích míst (O energetice, 2017). I přes trend nákupu vozidel na alternativní pohon je však nutné dodat, že průměrný věk aut na našich silnicích snižování emisí do karet nehraje, protože nová auta tvoří jen segment všech koupených automobilů (ReducingCO2Together, 2017).

Jak dalece lze snížit emise?

Ze studií vyplývá, že například nákladní vozidla na CNG pohon budou v roce 2030 produkovat až o 30 % méně výfukových plynů než jejich dieselové protějšky (Hybrid, 2017). U elektrických vozidel je výpočet o něco složitější, protože ačkoliv samotný provoz je emisně nenáročný, výroba a likvidace se bez výfukových plynů neobejde. Následující video dává stručný přehled o životním cyklu automobilu na benzín a elektromobilu a porovnává jejich uhlíkovou stopu.

Strašákem jsou náklady a infrastruktura

Pravděpodobně nejdiskutovanějším tématem ohledně elektrických vozidel je náklad na baterie. V současné době se výrobcům nedaří dostat výrobní náklady na takovou úroveň, aby se cena elektromobilů bez zásahu státu dostala na úroveň konvenčních vozidel. Navíc v porovnání cena vs. výkon jsou na tom elektromobily stále špatně, protože dojezdová vzdálenost na jedno nabití se vozidlům na tradiční pohon zatím nevyrovná.

Také dobíjecí infrastruktura je nedostatečná, jak svým rozsahem, tak svým výkonem. V České republice nyní existuje pouze jedno místo se superdobíječkami (blízko sjezdu z D1 u Pelhřimova), a tak jsou elektrovozidla odkázána na dobíječky s dlouhou čekací dobou.

Budoucnost ale není tak bledá, jak se může zdát. Komerční společnosti, veřejné subjekty i soukromé osoby se čím dál tím více zasazují o rozvoj dobíjecí infrastruktury a na mapě neustále přibývá dalších dobíjecích míst (Hybrid, 2017). I výrobci automobilů překonali svou prvotní nechuť a na elektrický pohon se zaměřili. Na trh například míří vůz s dojezdem až 500 km, což už je vzdálenost, se kterou se dá pracovat (Hybrid, 2017).

I náš projekt se snaží přispět k rozvoji elektromobility a to nejen vzděláváním veřejnosti. Naším hlavním cílem je vytvořit strategii pro města, která jim pomůže efektivně implementovat elektromobilitu jak z pohledu infrastruktury, tak i využití pro veřejné účely. V současné době jednáme o umístění dvou dobíjecích stanic v Jihočeském kraji a výstupem by také měl být software, který pomůže sjednotit ICT infrastrukturu elektromobility.

Práce je ještě spousta, ale předsevzatým cílům odpovídá nasazení, se kterým je elektromobilita pordporována.